Půst (4 dny a noci bez jídla, jen o vodě) mění naše vědomí. Půst v prostřední fázi hledání vize (tzv. sóla) způsobuje, že jsme čím dál tím méně pohlcení racionálním myšlením a neustálý vnitřní dialog naší mysli zpomaluje. Na povrch naopak vyvěrají hlubší myšlenky a niternější způsoby vnímání. Náš vniřní hlas získává na síle.

Půstu (sólu) předchází fáze přípravy a po něm fáze integrace, která pomáhá vytěžit ze sóla co nejvíce užitečného a prospěšného, a také připravit se na návrat do civilizace a každodenního života.

Samota během půstu (proto také název “sólo) znamená odstřižení se od společenských konverzací, kulturních rolí, sociálních návyků a rutin, ale také společenských očekávání, která míváme potřebu naplňovat nebo alespoň na ně reagovat. Abychom objevili skutečný účel našeho života a dali prostor našemu vnitřnímu hlasu, stali se autory našeho nového příběhu bez vlivu jiných autorit, jako jsou naši rodiče, učitelé, duchovní vůdci nebo i vrstevníci, potřebujeme zjišit narativ všech těch názorů, přesvědčení a konceptů, které nás víceméně ovlivňují. Často nevědomě. A často přichází z období a kultury našeho dětství.

Vision Quest obvykle probíhá v přírodě, ideálně dále od cvrkotu civilizace. V přírodě se snadněji ponoříme do sebe samých a do čehosi většího, než jsme my sami, a většího, než jsou naše fyzické domovy. Cítíme, že jsme součástí tkaniva světa, nikoliv jeho vládci či tvůrci. Kde jinde než v divoké přírodě se můžeme setkat s “Tvůrcem”, kdy doma v civilizaci jsme ve světě, který jsme stvořili my? Příroda je svět mnohem starší než ten náš. Je to svět, který nás stvořil. Proto pobyt v tomto světě nás na navrací k našim přirozeným smyslům a probouzí naše atrofované způsoby vnímání.